Jedná se o techniku potisku, kdy je barva protlačována přes síto (jak sám název už napovídá). U vícebarevných tisků má každá barva vlastní síto a barvy se na podklad kladou postupně jedna po druhé. Takto lze potiskovat téměř všechny předměty a materiály, které vidíte kolem sebe.

Sítotisk již ve staré Číně

Sítotisk je velmi stará tisková technika, poprvé byl zřejmě použit v Číně během vlády dynastie Sung (960 až 1279 n. l.). Japonsko a další asijské země tuto metodu postupně převzaly a vylepšily. Takřka k dokonalosti tak dovedly tzv. seriografii, což je sítotiskem prováděný umělecký potisk hedvábných výrobků.

Později se sítotisk rozšířil i do Evropy a Ameriky, jeho masovému využití však bránily asijské země svými embargy na vývoz hedvábí. Právě to totiž bylo ze začátku používáno jako prakticky jediný materiál pro aplikaci sítotisku.

Sítotisk a fotocitlivé materiály

Teprve na začátku 20. století, v roce 1907, si nechal Angličan Samuel Simon patentovat výrobu sítotisku. Sítotisk byl v té době určen pro potisk drahých tapet, různých luxusních textilovin či hedvábí. Velmi záhy však západní vědci zjistili ohromné možnosti sítotisku, z kterého se stala jedna z nejlepších a nejdokonalejších potiskových metod té doby. Sítotisk zaznamenal doslova raketový vzestup mezi lety 1910 až 1920, kdy tiskárny začaly experimentovat s fotoreaktivními prvky, jako jsou například draslík, sodík nebo chrom.

Komerční a umělecký sítotisk

Mezi nejvýznamnější vědce, kteří se zasloužili o rozvoj sítotiskových metod, patřili Roy Beck, Peter Charles a Edward Owens. Ti zjistili, že právě sítotiskovými metodami při využití kyseliny chromové lze věrně potisknout prakticky jakýkoli materiál. Ještě několik let trvalo, než si obchodníci a výrobci uvědomili možnosti tohoto objevu. Následně však nastal obrovský boom v oblasti potiskových metod a také ohromný rozvoj komerčního sítotisku. Vznikla řada firem, které sítotisk začaly užívat při své výrobě. Mezi jedněmi z vizionářů, kteří poznali do té doby nevídané možnosti sítotisku, byl i náš Tomáš Baťa, jehož továrny začaly metodu sítotisku používat počátkem 30. let 20. století.

Potisk notesu byl proveden sítotiskem, propiska byla potištěna tamponovým tiskem.

Původně byl sítotisk oblíbenou technikou mezi umělci, kteří jej využívali, ale i nadále využívají, jako ideální prostředek pro kopírování svých děl nebo pro různé „obrazy v obraze“. Známý je třeba Warholův portrét Marilyn Monroe. Beck, Owens a Charles ale mají značnou zásluhu na tom, že sítotisk běžně vídáme (aniž si to uvědomujeme) na plakátech, tričkách, čepicích, ale i na CD a DVD discích, keramice, sklu, umělohmotných výrobcích, kovu či dřevu.

Výhody sítotisku

I když je technologie sítotisku známá již asi tisíc let, pro svou univerzálnost, možnosti tisku na různé typy médií a hlavně nízkou cenu dostává u tiskařů přednost před sublimací nebo inkoustovým tiskem. Nespornou výhodou sítotisku je také fakt, že lze použít jak u kusové výroby, tak u mnohanákladových potisků.

Tamponový tisk se využívá při potisku nepřeberného množství druhů výrobků. Původně jej využívali zejména hodináři při potisku ciferníků hodinek, později se ale rozšířil do všech průmyslových odvětví počínaje automobilovou výrobou, přes výrobu elektroniky, zdravotnického materiálu až třeba po výrobu hraček.

Výhodou tamponového potisku je čistota tisku, je tedy velmi vhodný pro potisk drobných předmětů, jako jsou tužky, propisky, plnicí pera, USB disky, paměťové karty, klíčenky, zapalovače aj. I na malé ploše jsou velmi dobře patrné detaily potisku.

Nabízíme velmi kvalitní potisk jak sítotiskovou metodou, tak tamponovým tiskem. Oba jsou velmi vhodné pro průmyslový potisk, potisk plastů atp.

Příklad tamponového tisku:
Příklad sítotisku: